Proč dělat věci pořádně?

Psycho, Zdraví 0 comments

Už věky poslouchám takové to: „Pokud od něčeho něco chceš, musíš do toho sama něco vložit“.

Vždycky jsem si myslela, že jsem spíše filantropický typ člověka, co docela dává, a tak jsem tuto moudrost neřešila. Jak mě ale překvapilo setkání skupin žen, na jehož domácí úkol jsem se skutečně připravila?

Nikdy jsem nebyla ten typ, co by psal úkoly. Většinu jsem opsala od našich jedničkářek před hodinou. A pak jsem se divila, proč nemám jedničky. Se stejným přístupem jsem chodila na spoustu svých volnočasových aktivit a naučné semináře. Mám vystudované čtyři vysoké školy, mnoho kurzů na všechno možné, od psychologické intervence až po 200 hodinový trénink učitelky jógy. Hřeším na to, že jsem chytrá studentka, která má dobrou paměť a stačí se jí na to před zkouškou tři dny podívat. Jenže, co se stane za týden po zkoušce? Všechno je pryč. Sice jsem studovala a mám spoustu titulů, ale nic si nepamatuji!

Teď se vrátím ke skupině žen, na které jsme se bavily o našich rodových liniích. Trvalo mi tisíce let, než jsme se donutila podívat do těch kronik, které jsou online, takže vlastně easy job z postele. A ejhle!

Byla to jedna z nejzajímavějších aktivit, kterou jsem za poslední dobu dělala! Strávila jsem u toho hodiny a poznala moje pra-pra-pra-babičky až do desáté linie. Vím, odkud jsou a najednou mi dává smysl, proč se mi líbí ve východních Čechách. Vím, co dělaly a najednou chápu, proč všechny dcery v našem rodě nemají daleko k jehle a látkám. Díky této aktivitě jsem byla schopna poznat sama sebe. A za to to stálo. Od té doby se na setkání pravidelně připravuji. Nejenom, že mě tisíckrát více obohacují, ale současně je jsem schopna mnohem lépe vnímat a odnáším si pocit něčeho speciálního.

Nezbývá tedy než popřát, abyste byli pozorní, v angličtině je na to krásné slovo „mindful“, ke všemu, co děláte. Ať už je to studium, vaření, práce nebo váš partner. Možná toho nestihnete tolik, ale to, co budete dělat, budete dobře znát, bude to mít úspěch a vy z toho budete mít dobrý pocit a třeba i radost.

Zažili jste někdy takový “aha moment” jako já? Posdílejte ho s námi v komentářích. 🙂

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *